Při pohledu na nevysoký kopec kousek od zámku Kratochvíle by jen málokdo hádal, s jak temnými legendami je spojovaný. Jeho úbočí je totiž obsypané ovocnými stromy a pohlednými staveními.

Na vršku s příznačným názvem Peklo by se ovšem měl nacházet vstup do říše ďáblů. Po okolí má navíc za nocí bloumat čísi přízrak.

Potemnělé Netolicko, protkané sítí rybníků, tone v husté mlze. „Panenko milostivá! Zachraňte mě, lidičky!“ rozlehne se zničehonic dřímající obcí, nacházející se na půl cesty mezi Vodňany a Českými Budějovicemi. Načež se z mlhy vynoří vyděšená bába.

Podle svých slov zahlédla na nedalekých blatech podivnou šelmu s rudě planoucíma očima. „Pekelný pes,“ hlesne žena. Zdejší lidé jí nemají problém uvěřit. Podle pověstí se totiž nedaleko Netolic, u nichž později vyroste zámek Kratochvíle, nachází vstup do pekla.

Místní tu prý v minulosti už mnohokrát spatřili ďábelská stvoření i samotné čerty. Mezi rybníky, nedaleko kopce Peklo a přilehlého Petrova Dvora, se navíc údajně zjevují podivná světla, zřejmě bludičky, které lákají lidi k vodě, aby se utopili.

Zachrání ho kohout

Podnapilý jihočeský mladík se blíží k vrchu Peklo. Když dorazí k nedalekému rozcestí, chce si chvilku vydechnout. Posadí se proto pod zdejší statný dub, u něhož se kdysi zastavil i Jan Žižka (1360–1424) při tažení na Prachatice. V tom se prý objeví čert.

„Popadl mladíka a nesl ho asi do pekla, když tu náhle dole zakokrhal kohout,“ uvádí znalec Netolicka Oldřich Petrášek. Ďábel proto jinocha pustí a ten spadne kamsi na hráz. Ošklivě se sice potluče, ale nic vážného se mu nestane.

Když se sebere a zahledí se na noční oblohu, spatří rohatou siluetu, jak míří ke kopci Peklo.

Stoku prý proorávají čerti

„Upsal duši ďáblu a se stavbou mu pomáhají jeho zplozenci,“ šeptají si lidé v Netolicích. Že by na zkazkách o bráně pekelné, mohlo něco být, naznačují i další příběhy.

V roce 1569 si zde hospodářský dvůr později známý jako Kratochvíle koupí rybníkář Jakub Krčín (1535–1604). Ten zde začne budovat stoku, která ponese jeho jméno.

„Podle legendy ji za měsíčních nocí proorávali čerti, s nimiž měl být rožmberský purkrabí spřáhnutý,“ upozorňuje publicista Jan Bauer (*1945). Krčína dnes sice známe jako pána z Jelčan a Sedlčan, svého času mu ale lidé říkali od Pekla.

Ke stejnojmennému vrchu údajně často za nocí chodíval. Kdoví, zda právě zde neupsal duši ďáblu. Po okolí se prý dokonce proháněl v kočáru taženém ohnivými kocoury.

Temné pohanské obětiště?

Zprvu to vypadá jako mlha. Záhy je nicméně jasné, že o tu jít nemůže, neboť se průhledný oblak pohybuje. Pravděpodobně jde o známý netolický přízrak, který je nejčastěji ke spatření mezi Peklem a Petrovým Dvorem.

Podle některých patří Krčínovi, podle jiných neznámému lotrovi, jemuž se podařilo prchnout z podsvětí, jiní mají za to, že tu starší direktor Šebele. Buď jak buď, pod netolickým kopcem se dějí podivné věci. Lidé proto vršek křížem krážem prohledají.

A skutečně zde naleznou hlubokou proláklinu, nad níž pak postaví kapli. „Kameny, které ji obklopují, vyzařují silnou negativní energii,“ píše Petrášek.

Podle záhadologů nemusela díra vést do pekla, jak se traduje, ale sloužit k temným pohanským rituálům, snad i ke svrhání lidských obětí. Nedaleko totiž stávalo keltské hradiště…