Pověst o švédském veliteli Orontovi, který se má až do dnešních dnů zjevovat na hradě Houska, vypráví příběh z doby po ukončení třicetileté války, kdy krutý Švéd zůstal na Housce a svými loupeživými výpady sužoval celé okolí, a to až do té míry, že nakonec byli mělničtí měšťané nuceni za jeho dopadení vypsat odměnu 100 tolarů.
Kouzelné kule
Na Oronta se podle dobových pramenů domluvili dva místní myslivci Mazanec a Jiranda. Myslivci se ale údajně obávali, že by obyčejná kule loupežníka nezastavila, proto se společně vydali za kovářem do vsi Stižejovice, jenž údajně uměl odlévat čarovné kule.
Ten jim o půlnoci, když byl měsíc v novu, prý nakonec skutečně takové kule ulil. Myslivci se následně ukryli poblíž Housky v bývalé opuštěné kovárně.
Připravená lest
Když bylo vše připraveno, Jiranda vylezl na skálu před hradem a volal na lupiče, jako kdyby mu chtěl něco důležitého sdělit. Ten vystrčil hlavu a ptal se, co mu vlastně chce. V tu samou chvíli druhý myslivec vystřelil a zasáhl Oronta přímo do hlavy.
Myslivci dostali zaslouženou odměnu a celému kraji se konečně ulevilo. Duch mrtvého válečníka se však prý na Housce údajně zjevuje dodnes a existuje prý rovněž i mnoho svědectví o tom, že se nevyplácí volat jeho jméno, jehož vyslovení údajně nosí smůlu…