Italský přistěhovalec George Sodder (1895–1969) potkává svou budoucí ženu Jennie (†1989) ve Spojených státech, kam přišel hledat štěstí. Společně si vybudují pověst nejuznávanější středostavovské rodiny v okolí a zplodí deset dětí.

Jako šťastná rodina žijí až do Štědrého dne roku 1945. Pak se životy všech členů navždy tragicky změní. Během požáru, který je doprovázen podivnými okolnostmi, totiž beze stopy zmizí pět sourozenců ve věku od 6 do 14 let! Co se ale s dětmi stalo?

Během pozdního večera 24. prosince 1945 se oba rodiče a devět jejich dětí uloží ke spánku. Jeden ze sourozenců v domě nepobývá. Půl hodiny po půlnoci zazvoní telefon.

Když Jennie hovor přijme, ozve se hlasitý smích a cinkání sklenic na pozadí a ženský hlas, který chce mluvit s někým, o kom Jennie nikdy neslyšela. Když ženě vysvětlí, že zřejmě vytočila špatné číslo, odpoví jí divným smíchem a zavěsí.

O půl hodiny později je Jennie ze spánku vytržena znovu. Probudí ji hluk, jak nějaký předmět spadl na střechu a skutálel se dolů. Ale protože už se nic dalšího neozve, zase usne. Po další půlhodině její spánek přeruší štiplavý zápach kouře. Dům je v plamenech!

Rodiče a čtyři děti vyběhnou z domu ven. Ale v podkroví zůstává ještě pětice sourozenců, ke kterým nebylo možné se dostat, neboť schody byly v plamenech. Telefon nefunguje. Nejstarší dcera proto běží k sousedům, aby zavolala hasiče.

Ale i jejich telefon je překvapivě mimo provoz. Nakonec se ale podaří zavolat pomoc z centra města díky projíždějícímu řidiči. Zbytek rodiny se mezitím marně snaží dostat pětici sourozenců z podkroví do bezpečí. Možná tam ale už vůbec nebyli!

Kam se poděly?

Všichni zoufale volají na děti, které uvízly v podkroví. Ale nepřichází žádná odpověď. Že by měly tak tvrdý spánek? George Sodder zvenku rozbije okno do podkrovního pokoje. Chce tam po žebříku vylézt a odvést děti do bezpečí.

Jenže žebřík není na svém obvyklém místě opřený o zeď. A není k nalezení ani nikde poblíž. Voda v barelu, kterou chtěl muž použít na uhašení požáru, je do poslední kapky zmrzlá. Zoufalého otce napadne najet pod okno se svým náklaďákem a vyšplhat tam po něm.

Jenže ani jeden ze dvou vozů nereaguje, přestože ještě předchozího dne bezchybně pracovaly. Během dalších 45 minut dům lehne popelem. Jenže ani po několikadenním pátrání v troskách domu nejsou ostatky pěti dětí nalezeny.

Je nepravděpodobné, aby těla kompletně shořela. Přesto je případ s takovým vysvětlením uzavřen. Sodderovi věří, že případ obestírá příliš mnoho nejasností, které je třeba vysvětlit.

Neměly být zachráněny

Sourozence během pokusů o záchranu v podkrovním pokoji nikdo ani neviděl! Jako by se nesnažili dostat ven. Navíc vyjde najevo, že telefon v domě byl před požárem odstřižen a žebřík, který nemohli najít, ležet svržený ze srázu více než 20 metrů od domu.

Sodderovi proto uvěří, že děti v době neštěstí ve svém pokoji už vůbec nebyly, a začnou po nich neúnavně pátrat. V průběhu let se objevují četní svědkové, kteří tvrdí, že zmizelé děti zahlédli.

V roce 1968 dokonce manželé obdrží tajemnou fotografii muže, který by mohl být jedním ze ztracených synů. Zda je to skutečně on se ale nikdy nedozví.

Brzy poté, co Sodderovi vylepí plakáty s fotografiemi dětí, se navíc přihlásí provozní hotelu v Charlestonu v Západní Virginii, která tvrdí, že děti v doprovodu dvou mužů italského vzhledu viděla asi týden po požáru. Někteří starší obyvatele města tvrdí, že v jejich zmizení má prsty sicilská mafie, která sourozence nejspíš odvezla zpět do Itálie. Patřili muži právě k ní?