Noc na hradě Zvíkov má zvláštní atmosféru. Jakmile se zavřou brány a turisté odejdou, ticho přeruší jen vítr od Vltavy. A právě tehdy prý přichází on, bezhlavý templář. Postava, která neděsí křikem, ale tichou, neodbytnou přítomností.

Podle starých pověstí jde o rytíře potrestaného za zradu vlastního řádu. Přichází bez varování, kroky nejsou slyšet, ale přesto ho prý lidé „cítí“ dřív, než by ho mohli spatřit. Najednou ztěžkne vzduch a máte pocit, že vás někdo sleduje.

Nejčastěji se zjevuje v temných chodbách a u starých hradeb, kde se světlo láme do podivných stínů. Někteří svědci tvrdí, že zahlédli siluetu v plášti, jiní mluví jen o pohybu bez jasného tvaru, jako by se samotná tma dala do pohybu.

Když technika nefunguje

Zvláštní pozornost přitahuje hladomorna, místo, které návštěvníci často opouštějí dřív, než plánovali. Podle záhadologů, kteří na Zvíkově prováděli noční měření, technika tady selhává. Baterie se vybíjejí, přístroje kolabují.

Někdo pocítí tlak na hrudi, jako by se prostor uzavíral. Takové výpovědi se opakují. Jde o náhlý chlad, neklid, pocit ohrožení bez zjevné příčiny.

Neobvyklé množství svědectví

Záhadologové se shodují, že Zvíkov patří k energeticky nejsilnějším místům v Česku. Říkají, že to není to jenom legenda. Je tu kumulace jevů, které se nedají snadno vysvětlit.

Skeptici mluví o sugesci a prostředí starého hradu, ale i oni připouštějí, že množství podobných svědectví je neobvyklé. A tak zatímco denní návštěvníci obdivují architekturu, ti noční odcházejí s jiným zážitkem. Jak někteří přiznávají, nevědí, co viděli, ale vědí, že tam nebyli sami.