Údolí řeky Klenice pod hradem Kost je lemováno pískovcovými skalami a přímo vybízí k romantické procházce. Ovšem vyplatí se raději dávat si pozor na čas.

Jakmile se totiž údolí přikryje do tmy a nad oblohu vystoupí měsíc, návštěvník brzy pochopí, proč se tohle údolí jmenuje Plakánek.

Touhle krásnou přírodou totiž bloudí duše mnohých nevinných obětí, které ani mnoho let po smrti nemohou najít svůj klid. A je jich tu velké množství.

Nad údolím se totiž tyčí majestátní Kost a hluboké lesy pod ním jsou pro místní panstvo ideálním prostorem, ze kterého není nic slyšet ani ho není vidět. Po mnoho let tak se z Kosti směrem do tohoto údolí vydává velmi smutný průvod.

Muži či ženy v okovech jsou doprovázeni katy. Na místních stínadlech jsou pak mučeni, často kruté zacházení nepřežijí nebo jsou svými vězniteli zabiti.

Jejich duše ale zůstávají v okolí a jejich nářek při mučení, jako by se vryl do okolních skal a za noci v úplňku se dral na povrch.

Láska na první pohled

Ale odsouzenci na smrt nejsou jedinými dušemi, které má panstvo na svědomí. V hlubokých lesích se odedávna pálí dřevěné uhlí. Jednomu z tamních uhlířů se pak narodí dcera. Vyroste z ní velmi krásné děvče, které se jednoho dne dostane až na hrad.

Tou dobou sedí ve své kanceláři jistý vysoký úředník. Když se mimoděk podívá z okna, zatají se mu dech. Od té chvíle nemyslí na nic jiného, než na onu krasavici, kterou spatřil. Okamžitě dá za úkol sloužícím zjistit, kdo to je. Brzy má jasno.

Tuhle dívku musí získat. Pro bohatého pána ze zámku není složité okouzlit chudé děvče, a tak uhlířova dcera po krátkém nadbíhání zjihne.

Strašné následky

Když údolí pokryje tma, opatrně se vykrade z otcova domu. Spěchá na smluvené místo, kde už ji čeká její milý, a plně se mu odevzdá. Jenže po nějakém čase si dívka všimne, že se její břicho zakulacuje. Brzy pochopí, co to znamená. Bude mít dítě.

Co si ale počne, když není vdaná? Okamžitě se vydá na Kost, věří, že svému milému nese dobrou zprávu. Čeká na ni ale nepříjemné překvapení. Vysoký úředník si rozhodně nemůže dovolit svatbu s neurozenou dívkou, to se přece nehodí. A ji nechá vyhnat ze zámku.

Dívka je zoufalstvím bez sebe. Nakonec se jí podaří utajit těhotenství před přísným otcem. Ale jakmile porodí, odnese dítě do lesa a tam jej zaživa zahrabe. Od té chvíle jí ale svědomí nedá spát, provázejí ji strašné sny. Jedné noci to už nedokáže vydržet.

Vydá se své dítě hledat. V noci ale zřejmě sejde z cesty nebo zabloudí v lese. Ať tak či tak, nikdo už ji od té doby neviděl. Pláč jejího dítěte i její lkaní se ale údolím rozléhá dodnes.

Nepozornost způsobí smrt

Dětských duší ale údolím údajně bloudí mnohem více. Necelé tři kilometry od Kosti, na druhé straně údolí, se nachází obec Střehom. Právě v ní žije někdy krátce po třicetileté válce mladá rodina.

Jednoho dne ale dostane žena strašlivou zprávu, její muž zahyne při práci v nedalekém lomu. Rodina zůstává bez živitele, jedinou věcí, která drží mladou ženu při životě, jsou dvě krásné děti. Ví, že se o ně musí postarat. Přežívá, jak se dá.

Jednoho dne se vydá do lesa sbírat dříví na topení. Děti vesele skotačí kolem ní. Žena se zabere do práce a najednou uslyší zoufalý výkřik. A pak druhý. Jde za hlasem, ale své děti najde na dně propasti. Umírají.

Když jejich hlasy ztichnou, zoufalá žena se vrhne do jednoho z místních rybníků a utopí se.