Do Francie přijíždí slavný renesanční alchymista, astrolog a lékař Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493–1541), známější pod svým pseudonymem Paracelsus.
Pro všechny zdejší obyvatele je to velká událost. „Vždyť si poradí takřka s každou chorobou,“ špitají si mezi sebou. Paracelsus je považován za celebritu. Nebrání v tom ani zvěsti o jeho údajných alkoholových eskapádách a pletkách s ďáblem.
Lásku k lékařské vědě v něm odmala pěstuje jeho otec, další poznatky získává od potulných kouzelníků, babek bylinářek a dalších vyděděnců společnosti. Říká se však, že ve snaze dotáhnout to na lékařskou špičku mu pomáhá ještě někdo jiný. Samotný Satan!
Pro vědu všechno
Paracelsus se stává ve druhé čtvrtině 16. století průkopníkem v oblasti medicíny. Veřejnost prý ohromuje schopnostmi vracet slepým zrak nebo kříšením mrtvých.
Také údajně objeví lék se zázračnými účinky zvaný laudanum, který je v jeho době považován za elixír mládí. Jeho tehdejší složení se ale nedochovalo. Jak to všechno dokázal?
Za vším údajně stojí fakt, že ve věku 32 let uzavře v jedné arabské zemi smlouvu s ďáblem. Konec Paracelsusova života v roce 1541 v rakouském městě Salzburg je zahalen tajemstvím. Dodnes není přesně známá příčina jeho smrti.
Někde se uvádí, že ho otrávili nepřátelé, jinde že spadl opilý ze schodů. Vyloučená prý není ani možnost, že zemřel na následky rakoviny. Existuje ale ještě jedna mnohem temnější varianta.
„Paracelsus byl někdy nazýván Theofrastus, někdy Frastikus nebo Frastus, což nás dovádí až ke jménu Faustus čili Faust,“ říká britský autor Archibald Cockren (†1950). Vypršela mu tedy snad smlouva s ďáblem?
