Roku 1212 se Evropou vydala na pochod výprava, která dodnes budí rozpaky i hrůzu. Tisíce údajných dětí bez zbraní věřily, že jejich víra otevře cestu do Svaté země.
Moderní výklad však mýtus „dětské“ výpravy zpochybňuje a hovoří spíše o zoufalém pochodu chudých lidí (pueri). Jisté je jen to, že cesta skončila smrtí, hladem a otroctvím.
Německá větev: Mikuláš a neuskutečněný zázrak
Příběh německé větve výpravy se soustředí kolem Mikuláše z Kolína nad Rýnem, asi desetiletého pastýře, který tvrdil, že mu anděl přikázal vést lid do Jeruzaléma.
K Mikulášovi se připojily tisíce stoupenců, přičemž dobové odhady se pohybují od 7 000 do 50 000 lidí. Cílem bylo dojít do Janova v Itálii, kde se mělo moře rozestoupit.
Po strastiplném pochodu přes Alpy, který trval týdny, dorazil do Janova jen zlomek původní skupiny. Protože zázrak se nekonal, museli vyčerpaní a zklamaní přeživší zahájit cestu zpět.
O osudu Mikuláše se spolehlivé informace nedochovaly; historické prameny spekulují, že buď zahynul při druhém přechodu Alp, nebo byl popraven.

Francouzská větev: Štěpán a otrokáři z Marseille
Ve stejném roce (1212) se ve Francii objevil asi dvanáctiletý Štěpán z Cloyes, který údajně obdržel dopisy od Krista pro krále.
Štěpán shromáždil odhadem až 30 000 stoupenců a vydal se do Paříže, kde však král Filip II. jejich prosby odmítl. Skupina se poté přesunula do přístavu Marseille, odkud měla pokračovat lodí.
Osud výpravy byl tragický: obchodníci s otroky nabídli účastníkům sedm lodí, načež byla většina účastníků prodána do otroctví v Egyptě a Tunisku.
Mnozí další zahynuli při ztroskotání dvou lodí u Sardinie a z původních tisíců se domů vrátilo jen několik desítek lidí.

Historická revize: Kdo byli Pueri?
Moderní historici, včetně Petera Raoula Hilairea, upozorňují na zásadní interpretační problém.
Latinský termín „pueri“ (chlapci/děti), který středověcí kronikáři používali, měl širší význam a mohl označovat spíše „chudý lid, rolníky, nebo tuláky bez postavení“.
Tato alternativní teorie předpokládá, že nešlo o homogenní dětskou armádu, nýbrž o masový přesun zoufalé chudiny, která v době hladu a klimatických změn hledala lepší život a viděla v náboženském pochodu jedinou naději.
Historici dnes vidí jako hlavní spouštěče náboženský fanatismus, hlad a ekonomické zoufalství na pokraji bídy, které přivedly masy lidí k apokalyptickým myšlenkám.
Symbol tragického zoufalství
Bez ohledu na to, zda šlo o skutečné děti, nebo o symbolicky pojatou chudinu (pueri), fakta zůstávají doložena: Desítky tisíc lidí se vydaly na fatální cestu pod vedením charismatických dětí.
Příběh se stal symbolem tragického zoufalství a zneužití slepé víry v raném 13. století.