V srdci české přírody existuje místo, kde stíny padají jinak, vítr šeptá staré příběhy a noční ticho jako by ukrývalo víc než jen lesní zvířata.
Branišovský les, zvaný také Bor, je považovaný za jeden z nejtajemnějších a nejpropletenějších lesů Česka, místo, kde se historie prolíná s legendami a paranormálními jevy.
V srdci Boru se začínají stáčet stezky tak tiché, že i ptáci utichají. Lidé, kteří tu bloudí po setmění, vyprávějí o zjeveních muže v černém plášti s rudýma očima nebo o zvucích kroků v suchém listí, které přichází odnikud.
Některé legendy dokonce mluví o vojácích, kteří tu kdysi sloužili u bývalé vojenské základny a viděli prý něco, co dokázalo změnit jejich chování, a to prý až k tragédii.
Archivy sice neposkytují jasné důkazy, ale tyto příběhy se tradují mezi místními jako temné varování.

Byl to vítr. Nebo ne?
Ve dne je Bor klidný a krásný, s paprsky slunce prosvítajícími mezi stromy a cestičkami, které vedou k zapomenutým památníkům a malým sakrálním místům.
Ale když se stmívá, mění se v šepotavý labyrint legend a domněnek, kde je těžké odlišit staré pověsti od možných faktů.
Někteří návštěvníci právě to tajemno hledají a jiní tvrdí, že se dopoledne v lese probudí s pocitem, že v noci opravdu neslyšeli vítr, ale něco jiného…

Všechno se nedá jasně vysvětlit
Dnes do Branišovského lesa vstupují také záhadologové, psychotronici a badatelé, kteří tu měří neobvyklé energetické anomálie. Některá místa podle nich vykazují odchylky magnetického pole, jinde selhávají kompasy i elektronika.
Právě zde má údajně docházet k náhlým změnám nálad, dezorientaci a pocitu „cizí přítomnosti“. Skeptici mluví o sugesci a hustém porostu, zastánci tajemna ale tvrdí, že Bor stojí na prastarém kultovním místě, možná ještě z doby předkřesťanské.
Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté: kdo do tohoto lesa vstoupí s otevřenou myslí, odchází s pocitem, že ne všechno mezi nebem a zemí se dá vysvětlit rozumem.