Za třicetileté války posledním velkým střetnutím v roce 1648 bylo obléhání Prahy švédským vojskem generála Jana Kryštofa Königsmarcka.
Zradou císařského důstojníka Arnošta z Ottowaldu Švédové obsadili Malou Stranu a Pražský hrad, zatímco obyvatelé Starého a Nového Města pražského se úspěšně bránili.
Švédská vojska drancovala, na co přišla a tak z pražského hradu přímo na příkaz švédské královny byly ukradeny obrovské sbírky umění císaře Rudolfa. Lup byl dopraven lodí do Meklenburska a následně přes moře do Švédska.
Tím byly poklady pražského hradu pro nás navždy ztraceny. Stalo se tak pouhý den před podepsáním Vestfálského míru, kterým byla třicetiletá válka ukončena.
Při řádění švédských vojsk v Praze neušel vyloupení ani Strahovský klášter. Vojáci brali, na co přišli a tak jejich řádění neušla ani cínová víka z rakví.
Jeden z vojáků při strhávání víka z rakve v hrobce hrabat Lažanských byl přitisknut uvolněným kamenem z chodby. Nemohl se pohnout a tak s šíleným výrazem v očích pozoroval, jak se z rakve zvedá kostra hraběte. Jeho pařáty chytily krk vojáka a zardousily ho.
A tak údajně lze do dnešních dob v útrobách Strahovského narazit za temných nocí na ducha tohoto vojáka. Marně hledá odpuštění za svůj ohavný čin. V roztrhané uniformě bloudí chodbami a drží se za krk, který mu rozdrtila ruka kostry mrtvého hraběte.