Skip to content

Kam zmizel rhodský kolos, jeden ze ztracených divů světa?

Největší socha starověku stála pouhých 66 let. Pak se, při ničivém zemětřesení, rozlomila a zřítila do moře. Kam se ale poděly zbytky tohoto obřího monumentu? A bude znovu postaven?

Středomořský ostrov Rhodos byl obydlen už v době kamenné. Později si z něj důležité obchodní centrum udělali mocní mořeplavci Féničané. V 5. století p. n. l. ho pak nakrátko získali Peršané, ale po jejich porážce se ostrov dostal pod nadvládu Řeků. V roce 408 p. n. l. bylo na jeho severu založeno stejnojmenné město. A právě na tomto ostrově, který se nalézá přesně na poloviční cestě mezi Athénami a Kyprem, bylo v letech 304–292 p. n. l. zhotoveno fenomenální dílo, které v následujících více než dvou tisících letech nemělo v celém známém světě obdoby. Řeč je o nejvyšší soše starověku, jíž se začalo říkat rhodský kolos a která i patří mezi sedm starověkých divů světa.

Aby sochař Chárés z Lindu zakryl aktuální podobu rostoucího kolosu, obkružoval jej tunami písku a štěrku,

Velkou otázkou přitom dodnes je, kde vlastně tento bronzový obr přesně stál. Podle některých historiků to bylo u přístavu města Lindos, podle jiných (a těch je většina) u přístavu města Rhodos. Socha představovala antického boha slunce Helia. Stará řecká báje totiž vypráví, že když si olympští bohové po vítězství nad Titány rozdělovali Zemi, Helios s nimi v tu dobu nebyl (na svém slunečním voze putoval po obloze), a tak se na něj zapomnělo. A aby se tedy předešlo svárům, bohové později rozhodli, že mu připadne ten ostrov, který se vynoří z moře. A tím byl právě Rhodos. Sochu pak obyvatelé ostrova nechali v letech 304–292 př. n. l. vystavět proto, aby jí vyjádřili svůj vděk a úctu bohu Heliovi za to, že je ochránil před invazí Démétria I., přezdívaného Poliorkétés (337–283 př. n. l.). Ten byl synem makedonského krále Antigona I. Jednookého. V roce 306 př. n. l. pak z jeho rukou přijal královský titul a hned poté se vydal na Rhodos potrestat tamější obyvatele za to, že mu neposkytli pomoc v boji proti jeho rivalovi Ptolemaiovi. Démétrios chtěl toto bohaté obchodní město dobýt a vyplenit. Navzdory své pověsti vynalézavého obléhatele a vypětí všech sil však rhodské hradby zdolat nedokázal. Obléhání trvalo rok, pak Démétrios ostrov opustil. A právě na paměť tohoto slavného vítězství se ostrované rozhodli vybudovat gigantickou sochu. Stavby rhodského kolosu se ujal slovutný řecký sochař Chárés z Lindu. Nevíme o něm přitom skoro nic, jen to, že žil na přelomu 4. a 3. století př. n. l. a údajně studoval u slavného sochaře Alexandra Velikého Lysippa. A právě u něj se naučil, jak stavět gigantické sochy. Není tedy divu, že si ho pak rhodská vláda vybrala a požádala ho, aby stvořil sochu Helia, a to o takových rozměrech, aby převyšovala všechny ostatní. Peníze na stavbu ostrované získali prodejem vojenského materiálu, který před branami hlavního města zanechala neúspěšná čtyřicetitisícová armáda obléhatelů. Socha pak svou výškou i leskem vzbuzovala obdiv všech, kdo na ni pohlédli. Ne všichni ale sdíleli nekritické nadšení. Mnozí se obávali, že by socha svou monumentálností mohla boha Helia rozzlobit a že by pak mohl celý ostrov potopit do moře. Práce na zhotovení 33 metrů vysoké sochy začaly roku 305 př. n. l. a trvaly celých 12 let. Podle většiny historiků stála socha vedle rhodského přístavu, na mramorové základně. Uvnitř byla dutá a zpevňoval ji železný rám. Ten byl postupně, odspoda nahoru, potahován bronzovými pláty. Každý z nich přitom řemeslníci nejdříve vytepali a vytvarovali a teprve pak jej přinýtovali k železné konstrukci a k sousedícím plátům. Lýtka, která držela veškerou váhu sochy, měla pevné jádro, tvořené kamennými bloky. Stavitelé tak předběhli dobu o více než 2000 let. Podobným způsobem se totiž sochy (jako například newyorská socha Svobody) začaly stavět až v 19. století našeho letopočtu. Chárés z Lindu na průběh veškerých stavebních prací sám dohlížel a k dosažení správných proporcí těla při odlévání jednotlivých dílů zřejmě používal malé modely, jež pomocí výpočtů zvětšoval. Jenže i přes veškeré úsilí stavitelů měla socha ze všech sedmi starověkých divů světa nejkratší život, vydržela stát pouhých 66 let. Když totiž roku 226 př. n. l. otřáslo ostrovem silné zemětřesení, zlomila se v kolenou a zřítila k zemi, kde se rozpadla na kusy. A jaké byly její dalšího osudy? Nejbližší zprávu o soše máme až od řeckého historika, geografa a filozofa Strabona (64 př. n. l. – 19 n. l.), který Rhodos navštívil někdy kolem přelomu letopočtů. Ten totiž napsal: „Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou. Rhoďané ho pro nějakou věštbu znovu nepostavili.“ Další zmínku o kolosu pak máme až z roku 653. Tehdy padl Rhodos do arabských rukou a chalífa Mu’ávija I. zbytky kolosu údajně prodal jakémusi Židovi z Edessy, který je pak na 900 velbloudech odvezl a rozprodal jako bronzový šrot. Roku 1330 tak už po monumentu nebylo ani stopy. A jak vlastně kolos konkrétně vypadal? Podle některých verzí stála socha rozkročená nad rhodským přístavem Mandraki. Každou nohu měla na jiném molu a prostředkem proplouvaly lodě. Jenže i když se tato rekonstrukce často objevuje na grafikách z 16. až 19. století, úplně to nemohlo odpovídat proporcím sochy ani její statice. Bývala by totiž musela mít chodidla hodně vzdálená od sebe, a tím by se kolos býval vlastní vahou rozlomil v kyčlích. Při zjišťování, jak mohl kolos vypadat, největším problémem historiků je, jak oddělit „zrno od plev“. I když totiž nějakou zprávu o soše zanechalo nejméně 25 antických autorů, žádný z nich ji s největší pravděpodobností neviděl stát na vlastní oči. A proto také o její podobě mohly dodnes přetrvat doslova nejdivočejší výmysly.

Nový kolos by měl v lidech vyvolat stejné emoce jako před 2200 lety,

Nejčastěji se nicméně vychází z popisu relativně spolehlivého řeckého spisovatele Filóna Byzantského, autora seznamu unikátních starověkých staveb ve Středomoří, tedy sedmi divů světa. Nejpravděpodobnější názor je, že kolos stál na mramorovém podstavci, s nohama u sebe a jen mírně nakročenou pravou nohu (to byl typický postoj antických soch). Na hlavě socha měla čelenku a v pravé, zdvižené ruce třímala pochodeň, která současně sloužila i jako unikátní maják, protože byla vidět na velkou vzdálenost. Podle některých badatelů byl bůh Helios ztvárněn zcela nahý. Německý historik Wolfram Hoepfner ale tvrdí, že měl přes obnažené tělo přehozený plášť, který ho částečně zakrýval (choulostivá místa byla viditelná). I podle něj byla pravá ruka zdvižena. Dlaň měla ale otevřenou a vítala tak návštěvníky přijíždějící na ostrov. Podobu sochy prý nejvěrněji reprodukuje 35 centimetrů vysoká plastika, která se nachází v pařížském Louvru (starověký suvenýr je přitom asi 100krát menší než jeho originální vzor). Heliova gigantická socha vážila, i s konstrukcí a mohutným podstavcem, téměř 400 tun. Na tělo se spotřebovalo až 150 tun bronzu. Samotná hlava měla výšku 4,3 metru a ucho měřilo téměř metr. Tým odborníků z různých evropských zemí nyní plánuje kolos znovu postavit. Jako první s touto myšlenkou přitom přišel rhodský architekt Ari A. Palla. Cílem jeho projektu ale není vytvořit dokonalou kopii originálu, nýbrž postavit něco, co by v lidech vyvolávalo stejné emoce jako před více než 2200 lety. V době, kdy lidé běžně žijí a pracují ve výškových budovách, by totiž 33 metrů vysoká stavba nepůsobila tak, jako ve starověku. Nový kolos rhodský proto bude nejenom vyšší, ale zároveň multifunkční a vysoce moderní. Asi 150 metrů vysoká stavba bude muzeem, kulturním centrem a knihovnou. Ale ze všeho nejvíc musí obnovit svoji původní funkci, tedy být obřím majákem a orientačním bodem pro lodě v noci, vrhajícím světlo, které lze vidět až 56 kilometrů daleko na otevřeném moři, dokonce až z pobřeží Turecka,“ uvedl architekt Ari A. Palla. Stavba bude využívat nejmodernější technologie. Její plášť má být pokrytý solárními panely, které poskytnou stoprocentní energetickou soběstačnost. „Bůh Slunce tak bude žít díky sluneční energii,“ dodal architekt.

Foto: Shutterstock.com
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Světem se valí epidemie obezity!
epochaplus.cz

Světem se valí epidemie...

Na jedné straně se ve společnosti šíří důraz na zdravý...
Zlatá medaile pro místo, kde se nejen pracuje
rezidenceonline.cz

Zlatá medaile pro místo,...

V prosinci loňského roku se v čínské Šanghaji...
Jak vás ovlivňuje oblíbená barva?
nasehvezdy.cz

Jak vás ovlivňuje oblíbená...

O tom, že barvy ovlivňují lidskou psychiku, už...
Jak se živočichové přestěhovali na souš?
epochaplus.cz

Jak se živočichové...

V dávných dobách, zhruba před 375 miliony, došlo...
Na Antarktidě se od ledovce odtrhla obří ledová kra!
21stoleti.cz

Na Antarktidě se od ledovce...

Odtrhnutí kry od ledovce Pine Island...
Křupavé rohlíky od Antonína až do domu
iluxus.cz

Křupavé rohlíky od Antonína...

Antonínovo pekařství v Praze platí již od svého...
Evropská agentura GSA pořádá dny otevřených dveří
21stoleti.cz

Evropská agentura GSA pořádá...

Prostory sídla Evropské agentury GNSS (GSA) v Praze budou...
Jan van Eyck své ženě dopřál výsady králů
epochalnisvet.cz

Jan van Eyck své ženě dopřál...

„Můj manžel Jan mě dokončil 17. června 1439. Je...
Nepodceňujte plicní choroby!
21stoleti.cz

Nepodceňujte plicní choroby!

Plicní lékaři se snaží najít jedince, jež mají...
Vymřeli dinosauři, protože seděli na vejcích příliš dlouho?
epochalnisvet.cz

Vymřeli dinosauři, protože...

Dinosauři vládli světu v období druhohor před 134...
Zvěrstva války: Nacistická smrtící komanda!
epochaplus.cz

Zvěrstva války: Nacistická...

Druhá světová válka byla nejhorším válečným...
Viktor Preiss -Traumatu z dětství se nikdy nezbavil
nasehvezdy.cz

Viktor Preiss -Traumatu z...

Dnes tak populární Viktor Preiss (71) měl dětství...